Stranit se věcí, které přichází odjinud, vyhýbat se novinkám a bát se nepůvodního. I to jsou symptomy xenofobie, strachu z cizinců. Která se nemusí projevovat jen vůči cizím osobám. Nedůvěru můžeme cítit ke všemu, co k nám přichází z neznámých končin. Proklínat globalizaci kvůli tomu ale nemusíte. Nepředstavuje jen zlo, ale i chutné zážitky.
Duben se řekne polsky Kwiecień, podle češtiny si ale musíme na květy počkat až do května. Možná by bylo dobré zvážit platné názvy měsíců. Protože to prostě nesedí. Letos vše rozkvetlo už v dubnu a kdo si bude chtít dát na 1. máje polibek pod rozkvetlou třešní, bude mít smůlu. Budou odkvetlé a květy ještě k tomu zmrzlé. Zatímco Poláci si v dubnu všímají květů, my se inspirujeme prvními lístky na dubech. A květnovému políbení pod rozkvetlou třešní říkáme prvomájový polibek... Nikdo neřekne prvo-květnový.
Kdo právě pláče nad zmrzlými květy ovocných stromů a keřů ve své zahradě, měl by zbystřit. Existuje ovocný keř až stromek původem z Asie, který obvykle nakvétá až tak pozdě, že jeho květy nezmrznou. Plodí ochotně a bohatě, přičemž dostatečně vyzrálé plody chutnají výjimečně i syrové. Navíc z nich lze připravit kompoty, šťávy a marmelády, sladké moučníky a jiné dobroty. Plody přitom obsahují ohromné množství antioxidačního karoteniodu, který je údajně i účinnou prevencí rakoviny, například rakoviny prostaty. Řeč je o hlošině okoličnaté.
První polovinu dubna léto, příroda se přitom začala probouzet už v teplém únoru. A pak náhle návrat zimy a to takové, že si zahrádkáři, zahradníci a sadaři lámou hlavu, co s tím. Existují sice způsoby, jak ochránit i rozkvetlé ovocné dřeviny, ale smysl dávají jen ve velkém a za určitých teplot, navíc musí zasahovat někdo, kdo má již bohaté zkušenosti, aby nenapáchal ještě více škody.
„Někdo nám tu zobal,“ řekne lesník, když zjistí, že z úhledné hromady dřeva ubylo. Aby se hned poznalo, jestli na konkrétním místě někdo “zobal“, označují se hromady dřeva barvou ve spreji. Jak ale označit stromy podél silnic, kterých každým rokem ubývá, a které nejsou dostatečně nahrazovány novou výsadbou? Podél silnic se totiž v Česku “zobe“ často a rovnou po celých stromech, statisících stromů. Fyzicky je přitom barvou označen každý, ale v jiném smyslu než lesnickém.
Letošní ročník ankety o nejkrásnější evropský strom získal nádherný polský buk Srdce zahrady. Poláci tak zvítězili už potřetí! Podívejte se s námi na vítěze i ostatní finalisty roku 2024, stojí to za to!
Jaro si letos pospíšilo. Jak uvádí experti českého hydrometeorologického úřadu, předjaří už běží pátým týdnem, a nad očekávání vlídné teploty se promítly i do lehce předčasného nástupu vegetační sezóny. Ta pak utnula to, co nazýváme vegetačním klidem. Obdobím přirozeného útlumu fyziologických a ekologických funkcí dřevin.
Jahodový strom, tak se říká stálezelenému pokojovému keři, jehož šťavnaté plody chutnají podobně jako jahody. Potřebujete k tomu jediné, od dubna do října letnit tuto subtropickou pokojovou rostlinu na slunném stanovišti, nebo alespoň v polostínu.
Zimní řez rybízu je základem bohaté letní úrody. U každého druhu se ale provádí jinak. Jak správně střihat rybíz keřový a stromkový, rybíz černý, červený a bílý? Kdy se k zimnímu řezu rybízů odhodlat a proč? Jak hluboko vysazovat nové sazenice a proč je po výsadbě radikálně seříznout?
Pěstování jabloní ve vlastní zahradě může být nejen radostí, ale také skvělým způsobem, jak si dopřát čerstvé ovoce přímo z vlastních stromů. Při výběru jabloně je však důležité zvážit několik faktorů, aby se konkrétní druh co nejlépe přizpůsobil vašim potřebám a podmínkám. A nakonec i chuti a možnostem skladování.
První týden v hlasování o Evropský strom roku 2024 uběhl a první Evropané již odevzdali své hlasy: celkem 43 888. Organizátoři z Nadace Partnerství v souladu s novými pravidly soutěže dvakrát odtajní průběžné pořadí, které jinak zůstává skryto.
V srdci Vysočiny, na rozlehlém poli u Mrákotína, stojí strom, který se stal nejen symbolem odolnosti přírody, ale i příkladem komunitního ducha a hrdosti. Hruška v širém poli, která přežila vše od kolektivizace po neodborné zásahy, nyní překračuje hranice a stává se jedním z patnácti finalistů prestižní soutěže Evropský strom roku 2024.
Dukovanští energetici si položili otázku, jaký symbol (a dokonce rostlinný) zvolit pro jadernou elektrárnu stojící na pomezí Jihomoravského kraje a Kraje Vysočina. A vysadili největší JADERNOU VINICI na světě. 2040 rostlin dnes dokonce symbolizuje aktuální instalovaný výkon čtyř bloků Jaderné elektrárny Dukovany.
Ekolog Thomas Crowther dlouho počítal. Totiž stromy. A počítal tak dlouho, až se dopočítal ke známostem a nakonec i vědeckému týmu, který si dal za úkol spočítat stromy na planetě. Kolik je na Zemi stromů totiž nikdo nevěděl a dostupné údaje byly velmi zavádějící.
Nadace Partnerství spustila kampaň Umělci pro stromy. V ní zájemci mohou koupí reprodukce obrazu od trojice českých autorů podpořit výsadbu stromů v krajině. Získané peníze totiž poputují do veřejné sbírky Sázíme budoucnost, za kterou stojí právě Nadace Partnerství. Prostřednictvím iniciativy Sázíme budoucnost financuje vysazování stromů mimo les.
Jako dostat ze země pořádný pařez? Pokud máte sekeru, motyku, rýč, krumpáč - a volné odpoledne k tomu – můžete ho zkusit ze země vyrvat vcelku. Rozhodně to ale není nic příjemného nebo snadného, u téhle fušky se skutečně pořádně zapotíte. Kdo si to takhle jednou vyzkoušel, příště už rovnou popřemýšlí nad tím, jak si práci nějak usnadnit. Další možností je použít traktor a pařez vytrhnout. Výsledek? Poškozený trávník a hluboko zrytý kus zahrady. V horším případě poškodí vytrhávané kořeny plot, opěrnou zeď či skleník. V ještě horším případě vám prasklý řetěz vyrazí oko. Další možností je bagr a... ještě větší paseka. Naštěstí existují i mnohem elegantnější řešení.
Každý rok je to stejné, spadané listí z opadavých listnáčů je nezbytnou součástí koloběhu živin v přírodě. A v zahradách je to stejné. Když budeme pozorovat přírodu, uvědomíme si, že listí slouží i jinak než jen jako zdroj živin. A právě těchto předností této cenné hmoty, nad kterou mnozí perfekcionisté každý podzim láteří, bychom měli využít. Je zdarma, všude po ruce a je to hmota naprosto ekologická.
Říká se, že stačí sníst jedno denně, a přežijete sychravý podzim i zimu bez návštěvy lékaře. Jablko je zkrátka pašák. Určitě v sobě ale nenese tolik vitaminu A, jako třeba mrkev. A ani tolik vitaminu C, jako třeba pomeranč. Takže čím si tu dobrou pověst vlastně zasloužilo?
„Mámo, tady vysadíme ty jalovce a támhle budou jabloně a hrušně, čtvrtkmeny a polokmeny, jedna třešeň, několik švestek, aspoň 6 - kvůli slivovici, a hned vedle uděláme pruh s rybízy a angrešty...“ Každé plánování má něco do sebe, je šancí, nadějí, příslibem budoucna, tedy pokud není hned na začátku zásadní chyba. V tomto případě jalovce. Anebo hrušně. Rez hrušňová je totiž houba, která potřebuje dva hostitele. Hrušně a… jalovce. A čím blíže jsou u sebe, tím hůře.
Před rokem 1990 měla spousta lidí několik předvánočních ovocných snů: dostatek banánů, pomerančů, mandarinek a pak hlavně pečené jedlé kaštany. A právě ty bylo horší sehnat než exotické ovoce. Na to se dala vystát fronta, jedlé kaštany ale nebyly skoro nikde. Kdo měl v té době vlastní plodící strom, byl vítězem mezi všemi. Dnes se to již jedlými kaštany na pultech obchodů jen hemží. Přesto ale stojí za to si vypěstovat vlastní. Už jen kvůli ceně a také kvalitě prodávaných kaštanů. Často bývají zapařené a napadené plísní, tedy zcela znehodnocené.
